Konzultace v dopoledních, odpoledních i večerních hodinách.
Garantuji naprostou diskrétnost, můžete zůstat i v anonymitě.

NABÍDKA SLUŽEB:

1) Individuální psychoterapie (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá)
2) Poradenství v oblasti mezilidských vztahů
3) Bodywork (bioenergetika, biorelease, masáže)
4) Integrace zážitků z workshopů
5) Krizová intervence
6) Individuální arteterapie
7) Nácvik relaxačních technik

1) Individuální psychoterapie (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá)

Psychoterapii lze vymezit jako interdisciplinární obor, který vychází zejména z psychologie. Zabývá se prevencí, terapií a rehabilitací poruch zdraví, které mají svůj původ, či jsou významně spoluurčeny psychosociálními faktory.

Cílem psychoterapie, a to v podstatě jakékoliv, je především umožnit pacientovi (a často i jeho nejbližším, tedy rodině) pravdivější orientaci ve světě, v němž žije, čemuž předchází prohloubení sebepoznání a porozumění souvislostem mezi zdravotními obtížemi a způsobem života.

Psychoterapie zaměřená na tělo:

- vychází z modelu jednoty těla a psyche. Jinými slovy to znamená, že se náš psychický stav odráží v držení těla a jeho somatickém zdraví.

- je disciplína tvořící součást psychoterapie. Zahrnuje přímou i nepřímou práci s tělem jako prostředkem terapeutického kontaktu, diagnozy a intervence. Pojímá tělo jako těžiště uložení a zpracování osobní zkušenosti. Tělo ukládá individuální zkušenost zároveň s příslušnou ztrátou kontaktu a s touto informací je jeden z hlavních zdrojů psychických poruch. Tato ztráta kontaktu je obvykle způsobena stresem nebo traumatickými zážitky, které nebyly dostatečně zpracovány - především v rané fázi života. Hlavním cílem psychoterapie zaměřené na tělo je pomoci člověku získat lepší kontakt se svým vlastním tělem, a tím obnovit přístup k uložené informaci, porozumět jí a dále ji zpracovat.

- zdůrazňuje důležitost podpory v terapeutických procesech. Nedostatek podpory v raném stadiu života může být základní složkou vedoucí k rozvinutí maladaptivního, neurotického chování.

- z psychologie používá dynamického a systemického, hlubinně psychologického až kognitivně - behaviorálního přístupu

Integrativní přístup k práci s tělem v rámci psychoterapie:

- bioenergetika: je založena na Reichově analýze charakterových struktur a obsahuje množství technik napomáhajících rozpuštění pancířů v těle a sebevnímání - teorie Wilhelm Reich, Alexandr Lowen

- biodynamická psychologie: obsahuje jedinečný způsob provádění různých forem dotyků a masáží jako účinného terapeutického nástroje. Je rovněž jedinečná ve svém "ženském přístupu", na rozdíl od mnoha jiných, mnohdy mužsky orientovaných terapeutických metod - Gerda Boyesen

- focusing: vychází z pozorování, že učení se vnímat a zpracovávat odezvu těla v rámci verbální komunikace výrazně urychluje proces terapeutické změny - Eugen Gendlin

nahoru

2) Poradenství v oblasti mezilidských vztahů

Poradenství je jednou z forem pomoci, jak se v bezpečném a klidném prostředí, za pomoci terapeuta, v nastalé situaci zorientovat a hledat bezprostřední řešení či východiska z celé situace.

nahoru

3) Bodywork (bioenergetika, biorelease masáže)

Bioenergetika je jedním z mnoha směrů- dává možnost sebepoznání prostřednictvím vlastního těla, osvobození od stresu a nalezení nové kvality života, která je provázena novou chutí do života, osvobozením se od starých vzorců chování a rozvojem osobnosti. Tato metoda je zaměřena na opětovné zcelení člověka a umožnění kontaktu s jeho potřebami. Pomocí bioenergetiky lze řešit kromě psychických problémů /od běžné únavy, úzkostných stavů, panické ataky, deprese, poruch příjmu potravy, poruch osobnosti, celou škálu neurotických obtíží/ též zdravotní, pro jejichž vznik je rozhodující právě psychické rozpoložení /dýchací obtíže, bolesti hlavy a zad, únava, poruchy spánku, zažívání,aj.psychosomatické potíže/

Toto cvičení rozpouští napětí, odbourává stres a povzbuzuje životní energii a vitalitu.

Může je provádět každý, bez ohledu na věk a tělesnou zdatnost. Pracuje se s pohybem, ale důležitý je vždy vnitřní postoj a účast, tzn. jde o znovuvytvoření kontaktu s vlastním tělem a pocity, což má za následek větší vitalitu, spokojenost a uvolněnost.

Cvičit může jednotlivec nebo skupina, vhodný počet je 10 - 15 frekventantů.

Biodynamické masáže

průkopnicí masáží je Gerda Boyesen, původně fyzioterapeutka, pocházející z Norska.

Biodynamické masáže mají dvě roviny:

a) biorelease - jemné a lehké dotyky, klient zažívá tolik, kolik je schopen přijmout, nepřichází do hlubokých emocí, klient se učí cítit se dobře ve vlastním těle

b) psychoterapeutická masáž- pátrá po příčině, stimuluje hluboké emoce, dochází ke kontaktu s bolestí a smutkem a jeho zpracováním, či odplavením

Metoda biorelease

vychází z teorie, že organismus má schopnost samoúzdravy. Tyto samoúzdravné mechanismy masáží aktivujeme. Pracujeme na blokádách toku energie v těle. Obsahy zablokované v těle nemusí přijít do vědomí, uzdravení přichází uvolněním zablokované energie, uvolněním a prožitím emocí. I když v některých případech je nutné uvědomění obsahů, aby nastala úleva.

Vasomotorický cyklus:

V průběhu socializace a při setkávání s traumaty, vznikají neustále impulsy, které pokud v pohybu dokončíme, naplní se děj a tak nezbude v těle žádný blok. Pokud nepřisednou do konce, nenaplní se. Při neustálém nedokončování vzniknou v těle, jak fyzickém, tak psychickém, nepříznivé podmínky - tzn pancíř (nejen svalový, ale na všech organických úrovních až do stěn buněk). Ten je možné rozpustit pomocí masáží a odvést emoční bloky pryč.

Některé impulsy nemusí být odvedeny v čase aktivity člověka, ale mohou se odbourat bez vybití při uvolnění a relaxaci, budou ztráveny (část zažívacím traktu pomocí autonomního systému)

Pokud nedotahujeme své rozhodnutí k vybití energie nebo si nedovolíme tu ozdravnou stranu - strach z uvolnění, zabráníme odbourání škodlivin a uvolnění svalů - vzniká svalové napětí - svalový pancíř

Biorelease má pomoci tento kruh uzavřít, přinést něco k hlubokému uvolnění, než si v životě dovolíme (masáž, vizualizaci,dotyk, monolog, sondy, vegetoterapie) za přítomnosti terapeuta - pocit jistoty. Kognitivní proces - transformace, pokud emoce či impuls internalizujeme a porozumíme mu, tím se uzavře vasomotorický cyklus

Masáže jsou vhodné pro klienty, kteří neočekávají žádné rady a návody, či interpretace, chtějí se sami aktivně podílet na svém zdraví a jsou schopni sebereflexe.

K čemu je to dobré

- Naučit klienta cítit se dobře ve vlastním těle
- Aby byl v kontaktu se svým tělem a dechem
- Pomoci klientovi, aby akceptoval své obtíže a sám si pomohl, obnovil samoúzdravné mechanismy
- Dosáhnout takového stavu, kdy k tomu klient dojde přes uvolnění a pomocí prostoru, který mu terapeut poskytne
- Nabízet klientovi prostor, aby to, co ho ruší mohl vyjádřit
- Naučit klienta metody, které mu pomohou, aby se cítil dobře

nahoru

4) Integrace zážitků z workshopů

5) Krizová intervence

Jde o psychologickou pomoc, která spočívá v několika setkáních a rozhovorech s klientem. Cílem je stabilizace osobnosti, tzn. vnitřní zklidnění, zpravidla dojde k uvolnění emočního napětí v bezpečném prostředí a porozumění situaci s ohledem na budoucnost.

Při dalších setkáních se snažíme společně v situaci zorientovat tím, že ji strukturujeme a nalézáme důležité okolnosti, ústící v krizi.

Toto uvědomění si souvislostí je předpokladem řešení situace, otevírání budoucnosti - dalších možností a eventuelního předejití další krize.

nahoru

6) Individuální arteterapie

Arteterapie je jedním z psychoterapeutických postupů. Opírá se o výtvarné projevy klientů jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde při ní o dokonalé, konečné dílo, ale o proces tvorby. Jako zvláštní obor se vyvíjí zhruba sto let. Chceme-li slovo arteterapie přeložit, pak zní asi jako "léčba výtvarným uměním." Při pasivní arteterapii necháváme na sebe působit výtvarná díla (např. v galerii), při aktivní arteterapii sami výtvarně tvoříme.

Arteterapie využívá výtvarné umění jako prostředek k osobnímu vyjádření v rámci komunikace, spíše než aby se snažila o esteticky uspokojivé výsledné produkty, posuzované vnějšími měřítky. Prostorový charakter obrázků může souběžně vyjádřit mnoho aspektů zkušenosti. Výtvarné umění usnadňuje tvořivost a je užitečné při práci s fantazií a nevědomím.

V arteterapii jde u každého jednotlivého klienta o naplnění běžných cílů. Mezi nejčastější patří navození kompenzačního procesu, aktivace, zprostředkování kontaktu, přeformování stereotypů, komunikace prostřednictvím výtvarného projevu, odstranění úzkostných stavů, socializace nebo kanalizace agresivity. Důraz může být kladen na externalizování problému klienta a jeho transformaci do nového harmonizujícího kontextu.

Nejčastějším posláním arteterapie je doprovázení lidí z teritoria disharmonie, chaosu, z prostředí ohrožujícího jejich tělesné a duchovní zdraví, které může být nejen v jejich okolí, ale i v nich samých, do prostoru - území - léčivého, léčícího, jež mohou najít sami v sobě prostřednictvím výtvarného umění.

Arteterapie je určena všem, kteří chtějí tvořibudoucnost. Při dalších setkáních se snažíme společně v situaci zorientovat tím, že ji strukturujeme a nalézáme důležité okolnosti, ústící v krizi. Toto uvt, bez omezení věku, zdravotního a duševního stavu, smyslového postižení,aj.

Umožňuje člověku uvědomit si podstatu jeho psychických problémů a pomáhá mu naučit se řešit je vlastními silami. Užívá se zejména v psychologickém poradenství, v psychiatrii, v lékařství a všude tam, kde je vznik potíží podmíněn duševním stavem jedince.

Velmi stručná historie arteterapie:

* v počátcích by jste našli zájem odborníků o spontánní výtvarnou produkci duševně nemocných lidí, která měla upřesnit diagnózu poruchy
* později zájem o to, jak psychicky nemocný člověk vnímá umění
* od II.svět.války se výtvarných technik používá v léčbě psychických poruch, většinou v kombinaci s jinými psychoterapeutickými postupy.
* konec 20. století reflektuje zvýšenou potřebu komunikace, přináší integrační tentence do mnohých oblastí lidské činnosti. Vědomí či tušení možností rozšiřovat obzory přitahuje zájemce o výtvarnou oblast a duševní život k oboru, který se nazývá arteterapie.
* tato poměrně nová forma léčení byla poprvé prováděna ve 40. letech v Anglii hlavně díky práci malíře Adriana Hilla a psychoterapeutky Irene Champernowneové a od té doby se značně rozšířila.
* od té doby vyučují některé školy arteterapii jako samostatný obor

Arteterapeutické techniky:

Při arteterapeutických činnostech pracujeme buď v ploše (malování, grafiky, koláře, práce s papírem, kreslení.) nebo v prostoru (modelování, keramika, práce se dřevem.).

Např.:

* volné čmárání tužkou
* volná kresba prsty namočenými v barvě
* volná kresba jednou barvou na papír namočený ve vodě
* koláž z výstřižků
* sestavování objektů z přírodních materiálů
* tematická kresba (vlastní portrét, malování vlastní rodiny začarované do zvířat, malba snů, fantazií, přání, vzpomínek .)
* tematické modelování (pohádkové zvíře, do kterého bych se chtěl převtělit apod.)
* interakční kresba ve dvojici (komunikuje se v ní pouze pastelkou na společném papíře)
* malování společného domu v malé skupině klientů
* modelování společného města ve větší skupině klientů

Účel výtvarných technik:

* aby klientům usnadnily vyjadřování jejich pocitů
* umožňují rozpoznat některé (jinak těžko přístupné) osobnostní rysy klientů
* během výtvarného vyjadřování dochází k mimovolnímu slučování vědomých a nevědomých tendencí Ţ ve zkratce se odehraje totéž, co by bylo slovy propracováváno mnohem delší dobu
* klient objevuje své tvůrčí vlohy a může si tím výrazně posílit sebevědomí
* spontánní tvorba obohacuje naši tvořivost, podporuje sebeuzdravující procesy
* může pomoci tomu, že je v našich silách změnit sebe sama, naše vztahy a prostředí, ve kterém žijeme

nahoru

7) Nácvik relaxačních technik